Zaplavil mě pocit déja vu, to všechno mi připomnělo dobu, kdy jsem ještě ani nevěděl, co pro mě život chystá. Tiše jsem ho pozoroval, jak mi podal talíř a opřel se o protější linku a jedl svou snídani.

"Nechutná ti to?" zeptal se s hlubokým zamračením.

Zavrtěl jsem hlavou a usmál se: "Ne, je to dobré."

Tiše jsme snědli snídani, nikdo z nás neřekl jediné slovo. Když jsme dojedli, odložil talíře do