Rosalba Marchesiová stála v dlouhé potemnělé chodbě, její chladný pohled byl upřený na těžké mahagonové dveře její vlastní domácí pracovny. Vyleštěné dřevo jako by se jí vysmívalo. Nenáviděla, když byla vyloučena. Nenáviděla to ticho. Přes třicet let znala každý šepot, každou dohodu v zákulisí, každou kapku krve prolitou ve jménu rodiny Marchesiů. Nyní se její nejstarší syn zabarikádoval uvnitř s