Valerio Marchesi vešel do pokoje svého syna Lea a našel ho hluboce zabraného do hry s autíčky. Dřepl si, aby byl na úrovni chlapcových očí, a usmál se, ačkoliv ho uvnitř stravovaly obavy.

„Leo, jsi v pořádku?“ zeptal se Valerio něžně.

Chlapec vzhlédl k otci a nadšeně přikývl. „Ano, tati, mám se skvěle!“

Valerio využil okamžiku, aby načal ožehavé téma, které mu celou dobu leželo v hlavě. Zeptal se