Nora naslouchala zvukům ozývajícím se zdola a po zádech jí přeběhl mráz. Rychle se otočila k Leovi, který si stále hrál na podlaze svého pokoje.

„Leo,“ řekla naléhavě, „potřebuju, abys tu chvíli počkal, ano? Ať se stane cokoli, neopouštěj tenhle pokoj.“

Když chlapec uviděl vážnost ve tváři Nory, oči se mu hrůzou rozšířily. „Paní Grayová, co se děje?“

Nora si dřepla, aby s ním byla v jedné rovině o