Den byl ponurý a šedivý, jako by samo nebe truchlilo nad tragédií, která zasáhla život Nory Grayové. Oblečená v černém kráčela těžkým krokem místností a zdravila smuteční hosty, kteří jí přišli vyjádřit soustrast. Po jejím boku stála její dcera Alana, která ji pevně držela za ruku a v jejíchž smutných očích se zračila bolest, kterou obě sdílely.

Nora se zadívala na velkou fotografii Arthura Graye,