Valerio Marchesi držel Noru Hayesovou v náručí a blízkost jejich těl vytvářela intimní spojení, které přesahovalo slova. Slunce zalévalo okolí a koupalo vše ve zlatavých odstínech, zatímco spolu sdíleli tento jedinečný okamžik.

Valerio prolomil ticho a jeho hluboký hlas se rozlehl v klidném vzduchu. „Byl jsem zoufalý, když jsem se probudil a neviděl tě po svém boku, Noro.“

Nora jemně zvedla ruku,