Úhel pohledu Valerie

Postavila jsem se čelem přímo k němu a stáhla si kapuci.

„Dobré ráno, Alfo,“ pozdravila jsem ho hlasem drsným a unaveným od nočních slz. Každé slovo se ze mě drásalo, jako by se muselo plazit po střepench.

Neodpověděl.

Místo toho jeho ostrý pohled spočinul na mé mikině – konkrétně na šmouze světlé krémové polevy na mém rukávu. Oči se mu zúžily a koutky rtů se mu nepatrně stoči