Úhel pohledu: Alfa Gideon

Šustění papíru nedokázalo přehlušit tíhu jejího mlčení.

Nemusel jsem vzhlížet, abych věděl, že tam pořád stojí – její přítomnost byla jako tep na mé kůži, vzdorovitá a těžká. Prsty jsem netrpělivě bubnoval do dubového stolu. Čekala... nebo mě možná zkoušela. Tak či onak, skončil jsem s předstíráním, že ji nevnímám.

Povzdechl jsem si, opřel se v křesle a nechal svůj pohled