Pohled Alfy Gideona

Vyrazil jsem z chodby a pod kůží mi tak prudce vřel hněv, že jsem sotva mohl popadnout dech.

Pěsti jsem měl pevně sevřené podél těla, čelist zaťatou a bušení v hlavě se ozývalo hlasitěji s každým krokem, který jsem udělal.

Byla to všechno Nadiina vina, každičká zatracená věc. Kdyby po celých těch zpropadených šest let nepředstírala, že je moje družka, nic z tohohle by se nedělo