Pohled Valerie

Druhý den jsem se probudila brzy. Slabé paprsky slunečního světla proklouzávaly skrz tenké závěsy a kreslily po mé posteli matné čáry.

Chvíli jsem tam jen tak ležela a zírala do stropu, mysl plnou myšlenek, před kterými jsem si přála utéct.

Ruka mi ze zvyku sjela na břicho, a když jsem pod dlaní ucítila to měkké vyvýšení, realita mě znovu zasáhla jako nějaký krutý vtip.

Dítě.

Ne, od