Pohled Valerie

Pomalu jsem následovala Alfu Gideona ze svého pokoje, moje kroky se vlekly po podlaze, jako by se mé nohy odmítaly hýbat.

Zastavila jsem se ve dveřích a naposledy se podívala na svůj malý prostor. Stěny v sobě stále nesly stíny mých slz... mé osamělosti... strachu, který jsem každý večer skrývala. Nebylo to to nejlepší místo na zemi, ale bylo mi povědomé. Bylo moje.

Část mého já si