Pohled alfy Gideona

Seděl jsem na křesle, neschopný pohnout nohama, neschopný pořádně dýchat a neschopný jasně myslet. Celé mé tělo jako by hořelo, ale zároveň bylo chladné... prázdné... mrtvé.

Frustrace, která ve mně vřela, neměla žádné východisko, žádný únik, a než jsem se stihl zastavit, praštil jsem rukama do stolu. Hlasitý zvuk se pracovnou rozlehl jako hrom.

„PROČ SE TO DĚJE ZROVNA MNĚ?“ zak