Úhel pohledu alfy Gideona

"Dobré ráno, sluníčko," zamumlal jsem, když jsem pomalu otevřel oči.

Valeria už byla vzhůru, ležela vedle mě a hlavu měla opřenou o mou hruď. Její tmavé vlasy se mi rozprostíraly po paži a podle jejího tichého oddechování jsem poznal, že mě sledovala, jak spím. Když uslyšela můj hlas, zvedla hlavu a usmála se.

"Dobré ráno," odpověděla tiše.

Naklonil jsem se k ní a vtiskl