Pohled alfy Gideona

Vzal jsem telefon, když jsem vcházel do šatny, ruce se mi pohybovaly spíš instinktivně než uvědoměle.

Tmavou košili. Džíny. Boty. Bundou jsem se neobtěžoval. Můj vlk byl pod kůží neklidný, přecházel, vrčel a drásal mi hruď, jako by chtěl ven.

Něco bylo špatně.

Ten pocit mi těžce seděl v žaludku už celé hodiny – jako svědění, které se nedá poškrábat, varování, které nejde ignoro