Pohled Valerie

Seděla jsem na kraji postele a zírala do stínů, které vrhlo tlumené světlo pronikající skrz závěsy.

Prsty se mi zaryly do prostěradla, muchlaly látku a v uších jsem cítila, jak mi buší tep.

Každý sval v mém těle byl napjatý, jako bych se připravovala na něco, co jsem nechtěla, aby se stalo, ale čemu jsem se nemohla vyhnout. Padla na mě chladná prázdnota, těžší než zármutek, těžší ne