Valeriin pohled

Nezavedli mě do žaláře.

Už to samo o sobě mě mělo vyděsit víc, než by kdy dokázaly železné mříže a kamenné zdi.

Stráže mě vlekly jinou chodbou – užší, tišší, lemovanou pochodněmi, které slabě plápolaly a kouřily, jako by se dusily.

Vzduch tu byl chladnější, těžší a s každým nádechem mi tíživě doléhal na hruď.

Bosé nohy mi dřely o kamennou podlahu, tělo se vzpíralo a s každým krokem