Pohled alfy Gideona

„Prosím, Valerie... už nás neopouštěj.“

Hlas se mi zlomil, jak jsem ještě pevněji sevřel její ruce, v děsu, že pokud sevření jen trochu povolím, rozplyne se jako dým mezi prsty.

„Potřebujeme tě,“ pokračoval jsem zoufale. „Já tě potřebuji. Děti tě potřebují.“

Stála přede mnou a vypadala přesně tak, jak v mých snech vypadala vždy – až příliš skutečná, příliš blízko, a přesto už b