Pohled Valerie

„Co jsi to udělala, Valerie?“ zeptal se Krutý král a jeho hlas byl chladný a ostrý jako čepel přiložená k mému hrdlu.

Neodpověděla jsem.

Mlčení bylo to jediné, co mi zbylo, co stále patřilo mně.

V pracovně vládlo až příliš velké ticho – takové to ticho, které přímo křičí nebezpečím. Jeho oči se do mě vpíjely, temné a zuřivé, a pátraly v mé tváři po strachu, po lítosti, po podrobení.