Pohled Valerie

„Alfo, nesu ti oběd,“ řekla jsem tiše a položila podnos s jídlem na široký dřevěný stůl v jeho pracovně.

Vůně pečeného masa a bylinek naplnila místnost a mísila se se slabým závanem pergamenu a inkoustu. Okamžitě jsem se otočila k odchodu, jako vždycky. Být s ním v jedné místnosti příliš dlouho nebylo nikdy bezpečné – po citové stránce ani po jakékoli jiné.

Jeho ruka bleskově vystře