Pohled Valerie

Druhý den jsem se probudila dřív, než bylo nutné.

Několik vteřin jsem ležela bez hnutí a zírala na cizí strop, srdce mi bušilo, jako bych ze spaní běžela. Vždycky to bylo stejné: probuzení plné dezorientace, v hrudi se mi rozlila tupá, prázdná bolest, než se realita zase vrátila na své místo.

Nic si nepamatuješ.

Ta myšlenka už nebyla nová, a přesto pokaždé znovu zabolela.

Pomalu jse