Pohled Valerie

Hlasy mě vtáhly zpátky dřív než světlo.

Nebyly to hlasy vlídné. Ani konejšivé.

Byly naléhavé.

Vyděšené.

Vzdálené… a přesto zároveň příliš blízko.

„Valerio, slyšíš mě?“

„…úplně hoří…“

„Neměli bychom zavolat…“

„Žádnou nemocnici,“ přerušil je Marthin hlas rázně. „Zatím ne.“

Na čele jsem ucítila cosi chladivého.

Pokusila jsem se od toho odtáhnout, ale tělo odmítalo spolupracovat. Údy js