Pohled Valerie

Už jsem chtěla nastoupit do autobusu domů, když na mě někdo zavolal.

„Mino!“

Prudce jsem se otočila, ruku stále ještě na kovovém madle u dveří autobusu. Horko pozdního odpoledne mě obalilo jako těžká deka, ve vzduchu byl cítit pach nafty a prachu.

Za mnou se mezi hloučkem dělníků a nakupujících prodírala vedoucí. Vypadala jako někdo, kdo právě běžel; upravené vlasy měla mírně rozcuc