Pohled Valerie

„Mamííí!“

Ten tichý hlásek se ozval odnikud, zadýchaný, zoufalý, naplněný tak křehkou nadějí, až se mi okamžitě sevřela hruď.

Než jsem se stihla pořádně otočit, narazilo do mě drobné tělíčko a ručky mi pevně obepnuly pas, jako bych se měla rozplynout, pokud mě nepodrží dost silně.

Ztuhla jsem.

Srdce mi vynechalo úder.

Mozek přestal fungovat.

„Mamííí, já tě našel…“

Při posledním slov