Pohled Valerie

Ti muži přišli a posadili se vedle mě.

Ne zdvořile. Ani opatrně.

Jednoduše obsadili prázdné židle u stolu, jako by tam patřili, jako bych vetřelcem byla já, a ne oni.

Páteř mi okamžitě ztuhla.

Zblízka působili ještě hrozivěji. Oba byli vysocí, ramenatí a oblečení v drahých tmavých oblecích, které na jejich mohutných postavách mírně pnuly.

Jejich přítomnost jako by pohlcovala vzduch