Pohled alfy Gideona

Vešel jsem do klubu a okamžitě jsem spatřil Valerii.

Seděla u malého rohového stolku a smála se.

Smála se.

Jako by se nic nestalo. Jako by toho rána neutekla z mého domu, jako bych byl někdo, koho je třeba se bát… nebo se mu vyhýbat. Jako by neignorovala každý jednotlivý hovor, kterým jsem se jí od svítání pokoušel dovolat.

A naproti ní seděl muž.

Příliš blízko.

Až moc uvolněně