Pohled alfy Gideona

Snídaně s Valerií a dětmi měla být poklidná.

Měla působit jako malý krůček k normálu, jako křehká nápodoba rodiny, kterou jsme kdysi bývali.

Děti byly veselé, bez ustání štěbetaly a jejich nadšení z toho, že ji mají zpátky, jim zářilo v očích jako slunce po bouři.

Jenže na tom ránu nebylo poklidného vůbec nic.

Protože Valeria se na mě sotva podívala.

Mluvila s dětmi, usmívala s