Pohled Valerie

Vrátila jsem se ke stolu, kde seděl Clive, klesla na židli a přinutila rty k drobnému úsměvu.

Podíval se na mě s mírně svraštělým obočím. „Děje se něco?“

„Nic,“ odpověděla jsem rychle a uchopila sklenici, jako by si náhle žádala veškerou mou pozornost.

Ale nic to nebylo.

Nikdy by to nemohlo být nic.

Myšlenkami jsem byla stále vzadu u Heidi. U toho, jak se jí třásly ruce. U strachu v