Pohled alfy Gideona

Sledoval jsem, jak Valeria běží, a její postava mizela v tiché temnotě ulice.

Ani jednou se neohlédla.

Ani jedinkrát.

Frustrovaně jsem vydechl, opřel se o auto a prsty po stranách těla sevřel v pěst.

„Začíná být odvážnější,“ zamumlal vedle mě beta Leander.

Neodpověděl jsem hned.

Oči jsem měl stále upřené na prázdnou cestu, kterou se vydala, jako by se snad, kdybych se díval dos