Pohled alfa Gideona

Už to byly dva dny.

Dva dlouhé, neklidné, dusivé dny od té události, a stále nic.

Žádná hmatatelná stopa. Žádné jméno, které bych mohl vytáhnout na světlo a rozdrtit pod patou. Jen stíny, ticho… a jedno jméno, které mi odmítalo opustit mysl.

Heidi.

Prsty jsem pomalu poklepával o leštěné dřevo pracovního stolu; každý úder se rozléhal v tichu mé pracovny jako tikot hodin odpočítá