Z pohledu alfy Gideona

Seděl jsem v křesle a čekal na ni. V životě jsem nebyl tak nervózní. Srdce mi prudce bušilo do žeber a ruce se mi doopravdy potily. Já, alfa, nervózní kvůli dívce. Jenže Valeria nebyla jen tak ledajaká dívka.

Najednou se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Zhluboka jsem se nadechl a ze všech sil se snažil vypadat i cítit klidně.

„Dále,“ řekl jsem a udržel hlas hluboký a pevný.