Pohled Valerie

V pokoji panovalo naprosté ticho. Cítila jsem na kůži jeho horký dech. Stáli jsme těsně vedle sebe. Chvíle strávené s ním mi neskutečně chyběly, jenže jsem se na něj začínala až příliš upínat. A to jsem nechtěla dopustit.

„Nechtěla bys zajít někam na jídlo?“ zeptal se tiše. „Alespoň budu vědět, žes mi doopravdy odpustila.“

Pohlédla jsem na něj s překvapením. „To není nutné,“ řekla j