Pohled alfy Gideona

Seděl jsem na studené plastové židli vedle Valeriina nemocničního lůžka celé hodiny. Ani jsem se nepohnul. Nic jsem nejedl. Jen jsem sledoval, jak se její drobný hrudník za pomoci dýchacího přístroje zvedá a klesá.

Píp… píp… píp.

Monitor mi neúprosně oznamoval, že její srdce sotva tluče. Každé tiché pípnutí znělo jako hodiny odpočítávající konec jejího života. Sedm dní. To bylo