Pohled Valerie

V Gideonově náručí jsem se cítila v bezpečí. Jeho vůně byla tak konejšivá, že jsem se ho nechtěla pustit. Voněl po čerstvých borovicích a teplém dešti. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a naslouchala jeho silnému tlukotu srdce. Pomalu jsem se odtáhla a vzhlédla do jeho hlubokých, ustaraných očí.

„Děkuji ti, Gideone,“ řekla jsem tiše a věnovala mu drobný, hřejivý úsměv.

Gideon se z