~Damon~

'Freyo? Freyo? FREYO!'

Křičel jsem její jméno do tmy, můj hlas se rozléhal lesem, ale po ní nebylo ani památky. Ani pach, ani stopa. Hnal jsem se mezi stromy, vrčel a vyl, zoufalství se mi drápalo do útrob. Měl jsem chuť roztrhat na kusy cokoliv, co se pohne, můj vztek rostl s každým krokem.

'Necítím ji tu nikde poblíž,' zamumlal můj vlk. 'Myslím, že ztrácíme čas.'

Vydal jsem tak hlasité z