~Damon~

Vítr vyl jako živá bytost a rval mi oblečení i vlasy, když jsem stoupal po hoře k jeskyni bohyně. Každý poryv větru působil jako varování, ale já neucouvl. Nebál jsem se. Už ne. Cesta přede mnou se dusila v husté a chladné mlze, která se mi ovíjela kolem kotníků jako přízračné prsty. Jeskyně se tyčila v dálce. Byla starobylá, posvátná a obávaná. Většina lidí se k tomuto místu ani nepřiblí