*Lyra*

„Už je to osm dní. Proč ještě není vzhůru?“

Tlumený, úzkostný hlas pronikl skrze těžkou, dusivou mlhu, která se mi ovíjela kolem mozku. Tělo jsem měla jako z olova, ukotvené hluboko v měkké matraci pode mnou. Za očima se mi ozývalo tupé, rytmické bušení, které tepalo v souladu s mým pulzem.

Vzpomínky do mě narazily jako rozjetý vlak. Černočerný les. Hrubá, neúprosná hlína drásající mou holo