*Lyra*

Stála jsem strnulá, výkřik se mi stále svíral v hrdle a srdce mi bušilo tak silně, že jsem sotva slyšela šustění přes rachot vlastního tepu. Něco – nebo někdo – se blížilo a já neměla kam jít. Kam utéct.

A pak se ze stínů vynořil obrovský vlk.

Žaludek se mi stáhl do uzlu, moje mysl křičela, abych utekla, ale nohy se nechtěly pohnout. Ten vlk byl obrovský, větší než ti odpadlíci, ale zhruba