*Lyra*

Svět se mi vracel pomalu, po kouscích.

Zpočátku nebylo nic než slabé vnímání – puls tepla vyzařující z mé hrudi, rytmus, který byl můj, a přitom vůbec nebyl můj.

Oční víčka jsem měla těžká, jako by byla zatížená roky ticha, a každý nádech mi připadal jako boj o to, abych se znovu vtáhla do bytí.

Ale byla jsem tu. Byla jsem naživu.

Otevřela jsem oči do světa zalitého měkkým, zlatavým světlem