*Lyra*

„Družka.“

Cormacův hlas se rozlehl silně a jistě a prořízl napjaté ticho jako nůž.

To slovo všechny zmrazilo na místě. Otočila jsem se k němu. Svýma doširoka otevřenýma očima visel na ženě, která stála ochranitelsky před Milou. Ruce se mu třásly podél těla a rty měl pootevřené, jako by ani on sám nemohl uvěřit tomu, co právě řekl.

Žena zůstala stát jako přikovaná a její výraz přešel ze zmat