*Rowan*

Les byl bludištěm stínů a dusivého ticha, které narušovalo jen vzdálené vytí vlků, jež nás lovili.

Vzduch by hustý napětím z vědomí, že Dane nepřestane. Ne teď. Nikdy.

Paže mě bolely od toho, jak jsem držel Lyru, ale odmítal jsem ji pustit. Její váha mi připomínala, co jsme ztratili, co jsme vytrpěli a za co musíme dál bojovat. Její dech na mé hrudi byl mělký, tvář bledá, ale žila. Na niče