Byli jsme dostatečně daleko od území smečky Obsidiánového drápu, když jsem se chytila Kierovy paže. Měla jsem pocit, že se mi každou chvílí podlomí kolena. Naštěstí se zastavil a velmi zlehka se dotkl mé ruky.

„Vedla sis skvěle,“ řekl, v podstatě jen pošeptal.

Podívala jsem se na něj a měla jsem na krajíčku slzy. Dalo mi hroznou námahu zachovat si tvář, když jsem čelila každému z té smečky. Dokonc