Kier je mistrem škádlení. Jeho ruce si hrály v mém lůně, dotýkaly se mých nejcitlivějších míst a přesně tehdy jsem poznala, že je stejně hladový jako já.

Z úst mi unikl sten. Byl hluboký a ten zvuk mi vůbec nepřipadal jako můj. Ale nemohla jsem si pomoct. Kier opravdu věděl, jak používat ruce.

„Kiere—“

„Měl bych tě naučit trpělivosti, vlčku. Podívej, jak jsi vlhká.“ Vytáhl ze mě prsty a byly kluzk