Ráno přišlo až příliš rychle, ale ta noc, kdy jsem se jako bílá šmouha míhala lesem, mi připadala, jako by se odehrála už hodně dávno. Je to už tak dlouho, co jsem Ivory takhle vypustila. Pustila jsem ji ven jen tehdy, když jsme utíkali z Rivenu, a pak jsem z ní uvolnila jen část, když jsem zabila ty dva vlky ze smečky Bažin a z Obsidiánové smečky.

„Děkuji ti, Maeve,“ uslyšela jsem její zašeptání,