TESSA MERCER.

"Počkejte, prosím, to přece nemusíte dělat. Prosím!" žadonila jsem, zatímco se tři z nich přibližovali s očima planoucíma zlomyslností. Moje prosby dopadaly na hluché uši.

Jejich silné paže mě popadly, jejich sevření bylo tak pevné, že by si každý myslel, že chytili zloděje. Způsob, jakým se mnou zacházeli, nebyl zrovna jemný. V tvářích měli vepsané pouze pobavení, když mě přitiskli