TESSA MERCER.

Měla jsem pocit, jako by mi s mým hlasem z těla unikal všechen život. Srdce mi bušilo jako o závod. Křičela jsem jako smyslů zbavená, jako zlověstná bánší. Křičela jsem do lesa, volala kohokoliv, kdo by mě mohl zachránit.

„Pusť mě! Okamžitě mě pusť! Ty ne... ty vůbec nevíš, co děláš, tak mě prostě nech jít, prosím.“

Má slova byla jako hudba pro uši hluchého. Zcela neúčinná. Nic nezab