TESSA MERCEROVÁ.

Unaveně jsem ležela na posteli, zírala do prázdna a počítala hodiny, které jsem strávila utápěním se ve vlastních myšlenkách. Bylo to jako topit se v burácejícím oceánu; ať jsem bojovala sebevíc, klesala jsem o to hlouběji.

Nevěděla jsem, co jiného dělat. Od našeho včerejšího příjezdu mi bylo panství nepřítelem. Každý můj pohyb byl jakoby předmětem zkoumání, sledovaný posuzujícími