POHLED GARRICKA

„Tesso, počkej!“ rozléhal se můj hlas, když jsem běžel za ní. Slyšel jsem, jak pofňukává s každým krokem, kterým se blížila ke svému pokoji.

Šel jsem za ní a s téměř každým naším krokem jsem naprázdno vyslovoval: „Zastav, můžu to vysvětlit.“ Ale ona neposlouchala. Zdálo se, že ani poslouchat nechce. A zanedlouho jsme už nebyli tak daleko od jejího pokoje.

Vřítila se do pokoje jako