Pohled Mortimera

„Hloupá holka!“ zamumlal jsem si pro sebe a málem se rozesmál, když se za ní zavřely dveře. Usmál jsem se do zrcadla. Moje pleť se změnila z oné tmavě olivové barvy na mnohem světlejší, bledší odstín. Nos se mi zkrátil. Oči se mi zúžily.

Odhalila se má pravá tvář s potutelným, maniakálním úsměvem. Nemohl jsem si pomoct a obdivoval se – celou svou bytost. Svou krásu! Svou genialitu