Z pohledu Garricka:

Všechno do sebe začínalo zapadat, i když má paměť byla stále zamlžená.

Vzpomínal jsem si na všechno, co se stalo před tím dnem, kdy mi Valerie dala to víno. Kdo mohl tušit, že pouhých pár doušků dokáže člověku úplně změnit život.

Měl jsem mít víc rozumu než věřit, že to Valerie se svou omluvou myslela upřímně. Kvůli jediné chybě teď můžu ztratit svou družku. Přál jsem si vrátit