Z pohledu Garricka:

„Kdo jsi a proč jsi mě zachránil?“ zeptal jsem se cizince, který mě dokázal tak záhadně vytáhnout z davu. Byli jsme už velmi daleko od městské radnice a on zpomalil krok.

Otočil se ke mně, sundal si plášť a v tu chvíli, kdy to udělal, jsem zjistil, že je to on.

„To jsi ty,“ zašeptal jsem a vysloužil si tak od něj uchechtnutí.

„Zdravím, dobrý příteli, samozřejmě, že jsem to já.